Trojúhelník bohatství: tři návyky, které rozhodnou o vaší finanční svobodě

Vyděláváte víc než kdy dřív. Navenek vypadá všechno skvěle, v práci se daří, příjem roste, životní úroveň je vysoká. A přesto se občas ozve takový tichý pocit, že něco úplně nesedí.

Že peníze přicházejí, ale nezůstávají. Že makáte naplno, ale nevíte, jestli vám to skutečně vede ke svobodě. Že jste v práci úspěšný člověk, ale nějak velký majetek za sebou nemáte. A tenhle pocit má víc lidí, než byste čekali.

Přesně tohle mě fascinuje už roky. Proč inteligentní a schopní lidé dokážou skvěle řídit firmu, tým i vlastní kariéru, ale často vůbec neřídí svoje peníze? Stejnou otázku si desítky let kladl i Richard Thaler, držitel Nobelovy ceny za ekonomii, proč lidé s penězi nedělají to, o čem sami vědí, že by dělat měli. A přesně na to se teď podíváme.

Proč mě to vůbec zajímá?

Nejdřív ale na rovinu, proč mě tohle téma tak zajímá. Proč sám investuju, proč spořím a proč se tím celý profesní život, už přes devět let, zabývám. Mám totiž jeden velmi konkrétní osobní cíl a jmenuje se finanční svoboda.
‍

Finanční svoboda pro mě neznamená být boháč s jachtou a vilou. Znamená mít v jednu chvíli tolik peněz, aby mi samy generovaly částku, kterou každý měsíc potřebuju na život. Chci mít možnost pracovat proto, že mě to baví, ne proto, že musím. Ve mně osobně to vzbuzuje hlavně pocit klidu, že se konečně nemusím nikam hnát. A přesně proto každý měsíc odkládám a investuju. Protože vím, kam ta čísla jednou dovedou.
‍

A tady je ta zajímavá věc, kterou popisuje i Thaler, podobný cíl má nevědomě většina lidí. Jen jim něco chybí, aby se k němu dostali. Tím něčím jsou tři návyky práce s penězi. Představte si trojúhelník o třech hranách: vydělat, spořit a násobit. Abyste měli opravdu silné finance, potřebujete umět všechny tři. Každý z nás má přitom jeden z nich přirozeně silnější a jeden, kterého se bojí nebo ho odkládá. A právě ten slabý návyk rozhoduje o tom, jak celý ten trojúhelník drží. Pojďme si projít každý zvlášť.

Návyk první: vydělat

Vydělávat je vstupní podmínka. Bez příjmu nejde spořit ani násobit, to je jasné. Jenže ze všech tří návyků je vydělávání právě ten, který vás sám o sobě nikam nedostane.
‍

Příjem bez systému je jako děravý kyblík. Lijete do něj, ale nic se v něm nehromadí. Znám lidi s příjmem dvě stě tisíc měsíčně, kteří nemají naspořeno vůbec nic. Žijí dobře, utrácejí dobře, ale kdyby ze dne na den přišli o práci, do tří měsíců mají problém. S velkým příjmem to vypadá, že jste v bezpečí. Bez velkých rezerv to ale žádné bezpečí není.
‍

Mám to ostatně z vlastní zkušenosti. Když jsem začínal jako finanční poradce ve velké síti, odkládal jsem si jen dva tisíce měsíčně a ani jsem pořádně nevěděl proč zrovna dva tisíce. Bylo to číslo, které jsem vzal ze vzduchu, protože mi přišlo rozumné. Žádný systém, žádný záměr. Jen pocit, že dělám něco správně. A to je přesně ta mezera mezi záměrem a chováním, kterou Thaler popisuje. Věděl jsem, že mám spořit víc a investovat. Ale neudělal jsem to, protože jsem neměl systém, který by to udělal za mě.
‍

Vydělávat umí většina lidí. Samotný tenhle návyk vás ale k finanční svobodě nedovede. Potřebuje ten druhý.

Návyk druhý: spořit

Naprostá většina lidí dělá u spoření jednu chybu, která na první pohled vypadá logicky, ale není. Spoří to, co zbyde. Zaplatí nájem, jídlo, auto, koníčky, a co zůstane na konci měsíce, to odloží. Logicky to dává smysl. Problém je, že na konci měsíce zbyde málokdy, a někdy nezbyde vůbec nic. Říkám to i z vlastní zkušenosti.
‍

Správně to přitom funguje přesně obráceně. Nejdřív odložte, pak teprve utrácejte zbytek. Tahle zásada je stará přes sto let a funguje proto, že mění pořadí - peníze na spoření se stanou povinným výdajem, ne něčím navíc.
‍

Ani to ale samo o sobě nestačí. Spořit bez cíle je jako jet autem bez navigace. Jedete, ale nevíte kam. Důležitá otázka totiž není kolik spořím, ale proč a na co. Na rezervu? Pro děti? Na nemovitost? Na důchod? Každý z těch cílů potřebuje jiné nastavení, jiný horizont a jinou strategii.
‍

A teď vám řeknu o člověku, kterého dobře znám. Vydělává 35 tisíc měsíčně a každý měsíc z toho odloží pět tisíc, což je v jeho příjmové kategorii disciplína, na kterou se málokdo dopracuje. Investuje správně, rozumí složenému úročení, dělá věci tak, jak mají být. A přesto za dvacet let velký majetek mít nebude. Ne proto, že by dělal něco špatně, ale proto, že jeho základ je prostě malý. Pět tisíc z pětatřiceti je jiná částka než dvacet tisíc ze sto padesáti i při úplně stejném výnosu a stejné disciplíně. Spoření proto musí růst ruku v ruce s příjmem. Bez dostatečného základu se dá spořit sebelíp a výsledek bude vždycky omezený.

Návyk třetí: násobit

A teď se dostáváme k návyku, který odděluje lidi, co jednou finanční svobodu mít budou, od těch, kteří budou pracovat celý život, protože musí.
‍

Násobit znamená jednu jedinou věc - nechat peníze, které jste odložili, aby samy vydělávaly další peníze. Říká se tomu složené úročení a jeho síla je v čase. Čím dřív začnete, tím míň musíte vkládat, aby byl výsledek stejný. Einstein mu prý říkal osmý div světa. Za mě to žádný div není, je to skvělý systém. A systémy fungují.
‍

Ukážu to na vlastních číslech. Dnes odkládám 20 000 Kč měsíčně:

• Za rok vložím: 240 000 Kč
• Roční výnos při 8 % p.a.: ~19 000 Kč ročně — aniž bych hnul prstem
• A příští rok to bude víc. A přespříští ještě víc. Protože základ, který se úročí, pořád roste.
  ‍

Srovnám si to s rokem 2020, kdy jsem odkládal 2 000 Kč měsíčně:

• Za rok vložím: 24 000 Kč
• Roční výnos: ~1 000 Kč
  ‍

Z toho se žádný majetek nepostaví.
‍

Proč tedy lidé peníze nenásobí, když je to tak jednoduché? Znám podnikatele, který vydělává dobře a vše reinvestuje zpět do byznysu - firma roste, čísla vypadají výborně. Jenže nemá ani korunu odloženou mimo firmu:

• Žádný investiční účet
• Žádnou nemovitost na vlastní jméno
• Žádný polštář mimo byznys
  ‍

A to je přesně ten problém. Byznys je výborný nástroj na násobení, ale není to totéž jako mít peníze stranou. Firma může mít problémy, přijde krize, lepší konkurence nebo mu prostě práci vezme umělá inteligence. A v tu chvíli nemá žádnou variantu B. Je plně závislý na tom, aby byznys fungoval a to je velmi křehká pozice.
‍

Násobit je nejsilnější návyk celého trojúhelníku. Ale musí stát na pevných základech — na dostatečném příjmu a na záměrném spoření. Bez těch dvou je třetí návyk jen iluze stability.

Proč to víme, a stejně to neděláme

Když to celé spojím dohromady, trojúhelník bohatství stojí na třech návycích. Vydělat je vstupní podmínka, bez ní nejde nic, ale sama o sobě vás ke svobodě nedovede, protože příjem bez systému je děravý kyblík. Spořit znamená nejdřív si peníze odložit a teprve pak utrácet zbytek, ovšem potřebuje dostatečný příjem jako základ. A násobit je ten návyk, který z peněz dělá velký majetek a pracuje za vás, i když spíte. Musí ale stát na zbylých dvou. Jinak je to dům postavený na písku.
‍

A tady se vracím k Thalerovi, protože jeho výzkum ukázal jednu zásadní věc. Lidé neselhávají proto, že by nevěděli, co mají dělat. Selhávají proto, že spoléhají na vůli a na dobrý záměr a ty nestačí. Náš mozek je nastavený na přítomnost, ne na budoucnost. Proto odkládáme, proto nevydržíme, proto víme, a stejně to neděláme. Jediná věc, která to dokáže změnit, je systém. Automatický, přednastavený, který funguje i ve chvíli, kdy na něj vůbec nemyslíte.
‍

Většina lidí ví, že by měla vydělávat efektivněji, spořit záměrně a násobit systematicky. Ví to. Ale neudělá to, protože nemá systém, který by to udělal za ně.

‍

Napište mi email na finance@rybakov.cz nebo mě kontaktujte na rybakov.cz/#kontakt
Společně se podíváme, který z těch tří návyků u vás zatím drhne, a postavíme to tak, aby za vás ta čísla pracovala sama.

‍